Odlet 25.3. - 26.3. aneb konečně doma

Tak jsem se konečně dostal k dopsání blogu :-)

Celý večer pršelo a pocit, že by třeba letadlo nemuselo odletět nebyl příliš příjemný. Ale ráno jsem se probudil do jasného počasí a vyrazil směr letiště.

Na letišti se nic zvláštního nepřihodilo, let opět proběhl naprosto bezproblémově. Dorazil jsem do Manily chvíli před polednem. Vyšel do dusného Manilského vzduchu a hned se přiřítil taxikář. A že jedeme a s taxametrem. Tak jsem se ještě ujistil a nasedl. Uvnitř jsem ještě zkontroloval taxametr, ale ten tam nebyl. Hned jsem se taxikáře zeptal co to má znamenat. On vytáhl papír s ceníkem. Ukázal na číslo 20, řekl jsem si, že 20 pesos + 30 nástup by tak mohlo odpovídat. Tak jsem souhlasil.

Pak jsme se zapovídali a on jestli nechci místo letiště ještě do nějakého obchodního centra. Tak jsem souhlasil, času jsem měl ostatně spousty. Po chvíli se zeptal jestli budu platit v pesos nebo dolarech. Tak jsem se zarazil a nechal si ukázat znovu ten papír s cenou. Samozřejmě těch 20 bylo dolarů. Hned jsem si na sebe pěkně zanadával, že jsem se nechal takhle nachytat. A vyjel na taxikáře s tím, že mě podvedl. Vím, že tohle asijci takhle naplno nemají radi. Zareagoval hned, kolik mu teda dám. Já už se v duchu loučil s 1000 pesos, což je oněch 20 dolarů. Nabídl jsem mu stovku s tím, že jsem mu i řekl, že to je víc než bych měl, ale že budu hodný a dám mu sto.

Nic neřekl, ale opět se celkem přátelsky rozpovídal. Zastavil před obchodním centrem. Já vyložil krosnu a dal mu stovku. Poděkoval, usmál se a odjel :-) Takže nakonec jsem byl i spokojen, ale jen to dokazuje jak moc byste měli být u taxikářů opatrní. A i když něco překouknete, tak nakonec se z toho dá vybruslit, jen musíte hodně a výmluvně mluvit :-)

U vchodu do obchodního centra je vždy úschovna zavazadel a hlavně je zadarmo, narozdíl od mnohdy neuvěřitelně předražených úschoven na letištích. Jen funguje pouze v otvírací době toho centra, takže přes noc ne. Z centra jsem poměrně rychle prchl pryč. Přeci jen to není můj šálek kávy.

Došel jsem na místo odjezdu taxíků, kde stál zaměstnanec toho obchodního centra a přiděloval čekající taxíky zákazníkům. Taxikář zaplatil tomuto človíčkovi vždy 5 pesos a odjel s klientem. Tento taxík byl bez problémů a skoro stejná cesta mě vyšla na 80 pesos, takže těch 100 nebylo tak hrozné :-))

Dorazil jsem na mezinárodní letiště a neprozřetelně jsem prošel dovnitř. Tam jsem seděl několik hodin před odbavovacími pulty a nikde nebyla ani možnost si něco koupit. Naštěstí jsem měl aspoň knížku. Pak jsem se šel náhodou podívat k odbavovacím pultům Cathay Pacific a můj let už odbavovali aniž by to na tabuli bylo napsáno. Tak jsem hned proklouzl až dovnitř, kde jsem si aspoň mohl koupit něco k pití a směnit zbylé pesos.

Nakonec jsem odlétl směr Hongkong, tam jsem čekal něco přes hodinu a letěl do Říma. Po cestě jsem dokonce asi 6 nebo 7 hodin prospal, což se mi už dlouho nepodařilo. Do Říma jsem dorazil za úsvitu podlouhém 13tihodinovém letu. Vystoupil jsem v krátkém rukávu do příjemných 7mi stupňů. Nasedl do vláčku a přejel do jiného terminálu. Akorát vycházelo slunce a byla to moc pěkná cesta :-) Tam jsem opět něco přes hodinu počkal a už jsem letěl do Prahy.

V Praze jsem si šel pro krosnu, čekal jsem hodinu a pořád nikde. Tak jsem nakonec zašel na reklamace a tam mi sdělili, že už o mé krosně ví a že je pořád v Rímě. Další letadlo mělo přiletět odpoledne okolo páté a prý mi jí přivezou domů. Dostal jsem nějaké potvrzení a vyšel v krátkém rukávu ven a vydal se na cestu domů.

Zavazadlo nepřivezli, volali, že si pro něj musím přijet na celnici, že se jim něco nezdá. Tak jsem se v úterý po práci vydal pro milou krosnu. Dorazila v pohodě a jediné co se jim nezdálo byly malé lahvičky rumu co jsem přivezl jako dárek. Že prý netušili jak jsou velké a jestli nepřekračuji limit 1 litru tvrdého a 2 litrů vína na osobu... Moc nadšený jsem nebyl, ale nakonec vše dobře dopadlo :-)