Nová cesta

Ahoj všichni.
Opět malá aktualizace. Pro ty co budou chtít sledovat mou další cestu, tentokrát na Bali, tak mohou zde. Zřejmě to nebude tak pečlivě psané jako tento blog, ale třeba se něco zajímavého dozvíte :-)

Fotky jsou tu

Tak rok se s rokem sešel, hodně se toho stalo a já se konečně dostal k tomu abych mohl věnovat celý den jen skenování a upravování fotek. Zabralo to 9 hodin čistého času a celkem mě to vyčerpalo :-)
Každopádně fotky z Filipín už jsou k vidění v mé FOTOGALERII.
Zpětně jsem do blogu doplnil fotografie vždy týkající se toho místa o kterém jsem právě psal, tak to snad bude ještě o trochu zajímavější.
Ještě mě však čeká dopsání názvů ke všem novým fotkám.
Každopádně fotky jsou v každé kategorii řazeny chronologicky podle toho kdy byly foceny.

Přeji příjemné prohlížení a s dotazy sem do komentářů ;-)

Odlet 25.3. - 26.3. aneb konečně doma

Tak jsem se konečně dostal k dopsání blogu :-)

Celý večer pršelo a pocit, že by třeba letadlo nemuselo odletět nebyl příliš příjemný. Ale ráno jsem se probudil do jasného počasí a vyrazil směr letiště.

Na letišti se nic zvláštního nepřihodilo, let opět proběhl naprosto bezproblémově. Dorazil jsem do Manily chvíli před polednem. Vyšel do dusného Manilského vzduchu a hned se přiřítil taxikář. A že jedeme a s taxametrem. Tak jsem se ještě ujistil a nasedl. Uvnitř jsem ještě zkontroloval taxametr, ale ten tam nebyl. Hned jsem se taxikáře zeptal co to má znamenat. On vytáhl papír s ceníkem. Ukázal na číslo 20, řekl jsem si, že 20 pesos + 30 nástup by tak mohlo odpovídat. Tak jsem souhlasil.

Pak jsme se zapovídali a on jestli nechci místo letiště ještě do nějakého obchodního centra. Tak jsem souhlasil, času jsem měl ostatně spousty. Po chvíli se zeptal jestli budu platit v pesos nebo dolarech. Tak jsem se zarazil a nechal si ukázat znovu ten papír s cenou. Samozřejmě těch 20 bylo dolarů. Hned jsem si na sebe pěkně zanadával, že jsem se nechal takhle nachytat. A vyjel na taxikáře s tím, že mě podvedl. Vím, že tohle asijci takhle naplno nemají radi. Zareagoval hned, kolik mu teda dám. Já už se v duchu loučil s 1000 pesos, což je oněch 20 dolarů. Nabídl jsem mu stovku s tím, že jsem mu i řekl, že to je víc než bych měl, ale že budu hodný a dám mu sto.

Nic neřekl, ale opět se celkem přátelsky rozpovídal. Zastavil před obchodním centrem. Já vyložil krosnu a dal mu stovku. Poděkoval, usmál se a odjel :-) Takže nakonec jsem byl i spokojen, ale jen to dokazuje jak moc byste měli být u taxikářů opatrní. A i když něco překouknete, tak nakonec se z toho dá vybruslit, jen musíte hodně a výmluvně mluvit :-)

U vchodu do obchodního centra je vždy úschovna zavazadel a hlavně je zadarmo, narozdíl od mnohdy neuvěřitelně předražených úschoven na letištích. Jen funguje pouze v otvírací době toho centra, takže přes noc ne. Z centra jsem poměrně rychle prchl pryč. Přeci jen to není můj šálek kávy.

Došel jsem na místo odjezdu taxíků, kde stál zaměstnanec toho obchodního centra a přiděloval čekající taxíky zákazníkům. Taxikář zaplatil tomuto človíčkovi vždy 5 pesos a odjel s klientem. Tento taxík byl bez problémů a skoro stejná cesta mě vyšla na 80 pesos, takže těch 100 nebylo tak hrozné :-))

Dorazil jsem na mezinárodní letiště a neprozřetelně jsem prošel dovnitř. Tam jsem seděl několik hodin před odbavovacími pulty a nikde nebyla ani možnost si něco koupit. Naštěstí jsem měl aspoň knížku. Pak jsem se šel náhodou podívat k odbavovacím pultům Cathay Pacific a můj let už odbavovali aniž by to na tabuli bylo napsáno. Tak jsem hned proklouzl až dovnitř, kde jsem si aspoň mohl koupit něco k pití a směnit zbylé pesos.

Nakonec jsem odlétl směr Hongkong, tam jsem čekal něco přes hodinu a letěl do Říma. Po cestě jsem dokonce asi 6 nebo 7 hodin prospal, což se mi už dlouho nepodařilo. Do Říma jsem dorazil za úsvitu podlouhém 13tihodinovém letu. Vystoupil jsem v krátkém rukávu do příjemných 7mi stupňů. Nasedl do vláčku a přejel do jiného terminálu. Akorát vycházelo slunce a byla to moc pěkná cesta :-) Tam jsem opět něco přes hodinu počkal a už jsem letěl do Prahy.

V Praze jsem si šel pro krosnu, čekal jsem hodinu a pořád nikde. Tak jsem nakonec zašel na reklamace a tam mi sdělili, že už o mé krosně ví a že je pořád v Rímě. Další letadlo mělo přiletět odpoledne okolo páté a prý mi jí přivezou domů. Dostal jsem nějaké potvrzení a vyšel v krátkém rukávu ven a vydal se na cestu domů.

Zavazadlo nepřivezli, volali, že si pro něj musím přijet na celnici, že se jim něco nezdá. Tak jsem se v úterý po práci vydal pro milou krosnu. Dorazila v pohodě a jediné co se jim nezdálo byly malé lahvičky rumu co jsem přivezl jako dárek. Že prý netušili jak jsou velké a jestli nepřekračuji limit 1 litru tvrdého a 2 litrů vína na osobu... Moc nadšený jsem nebyl, ale nakonec vše dobře dopadlo :-)

Krátké info

Ahoj lidičky,
tak jsem se v pořádku vrátil a teď jen krátkce z práce, zbytek dopíši v blízké době.
Zatim ahoj.

Puerto - den pred odletem

Ahoj opet z Puerta. Zitra uz odletam z Filipin a tohle byl muj posledni den.

Jak uz jsem vcera naznacil, chtel jsem neco nakoupit, vzhledem k tomu, ze po celou dobu me nic nenadchlo. Rikal jsem si, ze je to treba tim, ze jsem nic nehledal. Tak jsem se dnes vydal za suvenyry :-] Bohuzel jsem byl hrozne zklaman, vse co tu maji je hrozny kyc a nebo takove obycejne a nijake. Nedokazi koupit nic co se mi nelibi a tak jsem v podstate nekoupil nic.

Byl jsem z toho celkem zklaman, ale clovek nic nenadela. Takze po suvenyrech doporucuji se divat prubezne a az se vam bude neco jen trochu libit, tak to hned kupte, lepsi uz asi nenajdete :-] Snad budou alespon nejake fotky, i pres ten rozbity fotak. Filmu jsem moc nevyfotil, tak uvidime jaka bude vyteznost.


Dnes si jdu dat krevety k veceri a pak se naposledy na Filipinach vyspat. Uz se moc tesim domu.
Ozvu se asi znovu az z Prahy a dopisu sem nejake postrehy. Kdyby kdokoliv chtel neco veet, tak napiste do komentare otazku, ja to pak dam do samotneho prispevku.

Mejte se pekne.

Port Barton 19.3. - 23.3.

Ahoj lidicky, tak jsem zpet v Puertu. Port Barton byl takovy extremne odpocinkovy, tak ho asi shrnu do jednoho prispevku :-]

V pondeli jsem celkem bez problemu odjel Jeepneym do Port Bartonu. Po ceste jsme jen jednou menili kolo, takze celkem uspech podle zazitku ostatnich cestovatelu :-] Cesta byla vcelku sucha, takze se dojelo na cas.

Port BArton ma mit pres 4000 obyvatel. To bych nikdy nerekl. Je to asi nejklidnejsi mesto na Filipinach. Dorazili jsme na misto tesne pred plazi. Vsude okolo domky s velkymi zahradami, takze dost rozdil oproti klasickemu filipinskemu mestu, kde to byva domek na domku. A hlavne to ticho. Naprosto neuveritelne. Take tam nikde nebyli slyset kohouti. K tem bych ted na chvili odbocil :-]

Kdo kdy byl na Filipinach nebo se na ne chysta, tak by se mel naucit nevnimat kokrhani kohoutu. Kdekoliv jsem byl, tak mi prislo, ze maji minimalne jednoho kohouta na jednu slepici. Ti kohouti ale kokrhaji neustale a to opravdu. Klidne ve dve rano nebo v poledne, zadna disciplina tu mezi nimi neni aby kokrhali jen s usvitem :-]]

Navic asi dost z vas zna kohouti zapasy a prave toto je praktikovano na Filipinach. Kdyz jsem jel ze Sabangu, tak s nama jelo spousta chlapiku a kazdy mel sveho kohouta. Vysadili je v nejake vesnicce, kde se na placku vedle silnice asi konaly tyto zapasy. Ty jsou hodne brutalni a konci vzdy smrti jednoho z kohoutu, takze jsem ani nemel chut nejake vyhledavat. Kazdopadne kohouti jsou opravdu uplne vsude az na Port Barton :-]

Jel jsem s jednim nemcem se kterym jsem jel i do Sabangu, tak jsme na miste vystoupili a vydali se najit nejake ubytovani. On mel nejaky tip, tak jsme se tam vydali. Bylo to bydleni v takove polorozpadle budove u mistnich, ale za 50Kc na noc. Pani nam, ale rekla, ze ma jeste chaticky u more a ze kdyz zname nejakeho Thomase [ktereho znal jen on :-] ] tak, ze nam z 200Kc na noc slevi na 125Kc. Tak jsme se sli podivat, chatky velke a s terasou primo na plaz. To se nedalo nevzit :-]

Tak jsem poprve na Filipinach bydlel primo na plazi. Pri prilivu mi v chatce prislo, ze me kdejaka vlna vytopi :-] Opravdu to bylo slyset hodne blizko. Plaz je tu opravdu dlouha a je na ni jen spousta lodek, lide tam jsou jen v urcite hodiny a to se nekoupou ale jen jdou po plazi domu :-]


Port Barton je v opravdu velmi chranene zatoce, kde temer neni videt na sire more. Diky tomu je tam more hodne klidne a priliv ani odliv nejsou tak moc znatelne. Nasel jsem i restauraci kde vari thajskou kuchyni a to i celkem podarene, takze jsem i docela dobre kazdy den pojedl. Cele ty tri dny jsem jen proflakal :-] Chodil se koupat a cetl si. More je tu hodne slane, takze si jen lehnete a opravdu vas uplne nadnasi a neni treba nic delat. Kdyby mi tam nekdo podal knizku, tak bych si i mohl v klidu cist :-] Musel jsem si jen davat pozor abych neusnul, preci jen probudit se kdesi na sirem mori by asi nebylo moc prijemne :-]]

Prvni noc jsem Nechal na stolu tri banany na rano. Rano jsem se probudil a jeden byl tak ze ctvrtiny sezran :-] Tak jsem ho vyhodil. Druhou noc jsem nic nemel a probudil me divny pocit, ze po me cosi leze. Tak jsem hmatnul po baterce a ona po me lezla krysa, docela velka, vlastne prvni co jsem na Filipinach videl, jinak to vzdy byly takove male mysky. Krysa celkem rychle utekla, ale moc prijemne to nebylo. Treti noc uz jsem radsi opet nechal banany na stolku a krysa se najedla tam a nemusela nikde smejdit a hledat :-] stejny nakousany banan jsem tam pak nechal i na ctvrtou noc a problem byl uspesne vyresen :-]


Pak jsem jeste potkal jakehosi Ira, ten, ze se vratil z blizkeho ostrova do nemocnice s tim, ze mu do nohy vlezl nejaky cerv a ze to bylo hodne neprijemne, hlavne ten pocit, kdyz se v nem hybal. Tak to jsem mu tedy opravdu veril, dokonce jsem si uz predtim precetl, ze to zde hrozi, ale pouze pokud se pohybujete mezi mistnimi bez bot. Takze me to vlasnte nehrozilo, bez bot jsem byl jen na plazi :-] Ale stejne, jsem rad, ze se mi tohle vyhlo.

Tak jsem prozil 3 cele dny v Port Bartonu a dnes se vydal zpet. Jeste pred zacatkem cesty jsme asi pro jistotu dvakrat vymenili to same kolo :-] a nakonec se uspesne vydali na cestu. Do Jeepneyho nastoupil nejaky mistni frajirek. Zrcadlove bryle, zlaty retez kolem krku a nagelovane vlasy. Vzhledem k tomu, ze trosku sprchlo jen jednou a to v utery, tak se opet hodne prasilo. Ale pekne to vetralo, tak problem nebyl, jen tomu typkovi se vsechen ten prach usazoval na tom gelu na vlasech, takze za chvili nemel vlasy cerne, ale sede a vypadal opravdu spinave, narozdil od vsech ostatnich. Docela dost jsem se bavil :-]

Hned jak jsem dorazil do penzionu, tak jsem se sel poradne osprchovat po te prasne ceste a vyrazil na net. Po ceste jsem jeste koukal po nejakych dareccich, ale proste tentokrat vubec netusim co koupit, nejak me tu nic neoslovilo :-/ No jeste mam cely zitrek, tak uvidime.

Mejte se krasne, uzijte si vikend.

Cesta do Puerta

Ahoj vsichni, jen takova mala poznamka. Nejdive asi budete cist toto, takze jeste jsem napsal 4 prispevky, ktere najdete chronologicky pod timto :-] Dalo mi to celkem zabrat a vubec nemam naladu hledat nyni chyby a opravovat je, tak poprosim o shovivavost v urcite velmi castych preklepech.

Dnes jsem vstaval po seste. Vysel ven do neveritelneho svetla, ktere zalevalo okoli ruzovo-oranzovou barvou. Sel jsem si pro fotak, vyjdu ven a vsude normalni bile svetlo. Tak opet to nevyslo :-] Sel jsem se umyt a sbalit. NA misto jsem dorazil nekdy po pul sedme. Za pet minut prijel Jeepney, tak jsem nalozil krosnu. Cekal do sedmi a nasedl, pak teprve zacali nastupovat ostatni a nakladat bedny s rybami a podobne. Ze Sabangu jsme tak vyrazili az neco po trictvrte na osm. Cesta byla plna kaluzi od deste, ale zato vubec neprasila :-]

Jeli jsme hodinu, kdyz v tom, ridic pod takovym kopeckem zastavil, vystoupil a sel dopredu. Po asi deseti minutach se vratil, ze vse je v poradku. Tak jsme vyjeli a opravdu zabahneny usek projeli, po deseti minutach, ale zastavil a rekl, ze kopecek co je pred nami proste nevyjede. Vsichni zacali vystupovat a brat sve veci ze strechy. Vydali se dopredu, tak jsem se tedy pridal aniz bych vlastne vedel kam jdu, ale sel tam kazdy co jel v tom Jeepney. Moc prijemne to teda nebylo. Sli jsme po te ceste asi pul hodiny, ale uz asi po 15ti minutach byla cesta opet v poradku.


Nakonec jsme dorazili do jedne vesnicky a vsichni se tam uvelebili v jejim centru. Nikdo mi nebyl schopen rict jestli neco pojede nebo ne a tak to cekani nebylo pro me prilis prijemne. Navic se zatahlo a vypadalo, ze bude zase prset, tahle predpoved se ale nastesti nevyplnila. Projelo par osobnich dzipu, a minivanu, ale nikdo se nemel k zastaveni. Pak prijel v jednom aute ridic a cekal s nami. Po necele hodine cekani prijel Jeepney ze opacneho smeru a byl pradny. Takze predopkladam, ze po nejakem tom aute poslali zpravu aby prijel.

Tak jsme vsichni nastoupili a najednou prisel ridic s tim, ze chce zaplatit tu cestu. Nastesti mel zjevne dost rozumu a neprisel za mnou driv nez jsem sedel v nejakem dopravnim prostredku smer Puerto. Tak jsem mu tretinu zaplatil a jeste se ujistil, ze dodam jen pomerny zbytek a ze nebude chtit vic. Vse vypadalo tedy v poradku a tak jsme vyjeli. Cesta uz pote probehla bez problemu, dostal jsem se do Puerta a tricyklem do penzionku.

Tam jsem si chvli odpocinul a vyrazil sem na net. Za chvili pujdu na veceri a zitra snad odjedu do Port Bartonu a opet nevim jestli tam internet bude. Spis pocitam, ze opet ne, takze se asi ozvu az v patek, ale kdo vi...

Mejte se fajn a uzivejte novy jarni tyden :-]